Devět z deseti seniorů u nás si přeje strávit poslední chvíle života v rodinném prostředí. Většina z nich však takové štěstí nemá. Devět z deseti jich totiž umírá v různých ústavech. Důvodem je nedostatek času členů nejbližší rodiny, zejména však nízká informovanost o alternativách.

Kvůli rozhovoru o životě v seniorské vesničce jsem jel navštívit paní Danu Paulusovou. Je jí přes osmdesát, žije sama a téměř nemůže chodit. V telefonu zněl její hlas značně nedůvěřivě a nepříliš radostně. Cestou k ní se ve mně mísily pocity nejistoty a obav. "Prosím vás, kde jste? Už jsem měla strach, jestli se vám cestou něco nestalo," přivítala mě však vřele, jako by ji přijel navštívit její vnuk. Následovala hodina plná smíchu, černého humoru a vyprávění o tom, proč poslední sen zůstane navždy nesplněn.

O nesnázích, které jí život připravil, o životě v seniorské vesničce v srdci Pálavy, který nepřinesl idylické stáří a o tom, že ani po osmdesátce není všem dnům konec si přečtěte ve středu na stránkách munimedia.cz