Proti Proudu: Česko-čínské souznění

Česko-čínské souznění

0 Komentáře

Když se řekne Čína, napadne asi většinu Evropanů stát plný lidí malých vzrůstem s šikmýma očima, v Čechách si hodně lidí jako první vybaví čínské jídlo a mě jako první napadne panda.

Pro Evu Xu to bylo podobné, dnes je ovšem všechno jinak, v říjnu loňského roku se za Číňana provdala, po dlouhých osmi letech vztahu. I když definice jejich vztahu by byla obtížná, neviděli se několikrát do týdne, ale ještě nedávno jen několikrát do roka a to jen proto, že se před šesti lety její teď už manžel přestěhoval za studiem a prací do Francie, nebýt tomu tak, dalo by se říct, že se viděli prostě jen párkrát.

Kdo čeká romantický příběh, dočká se, ovšem hlavní náplní článku je problematika sňatků s cizinci. Papírování je kolem toho složitější, než když uzavíráte úvěrovou smlouvu s bankou. A čím méně mezinárodních smluv má Česká republika uzavřeno s daným státem, ze kterého druhý snoubenec pochází, tím více papírů se vyžaduje.

O tom všem jsem si povídala s Evou Xu, která ještě v říjnu nosila příjmení Karásková a vznikl z toho poměrně zajímavý příběh, který by si měl přečíst každý, kdo se plánuje přiženit či přivdat do zahraničí nebo naopak chce si v České republice vzít cizince.

Čerstvě vdaná paní je teď sice na roztrhání, nově vzniklé manželské povinnosti, k tomu se blížící státnice na Masarykově univerzitě a zároveň na dveře klepající pololetí na střední škole, na které učí, ovšem čas si udělala, aby mi o tom všem mohla popovídat.

Kdo chce vědět, jak to všechno bylo, protože už všichni víme, že to má šťastný konec, přečtěte si již tento týden článek na www.munimedia.cz.