Proti Proudu: Desatero zuřivého reportéra

Desatero zuřivého reportéra

0 Komentáře

Když jsme na začátku studia žurnalistiky psali (pro většinu z nás první) zprávy, rozhovory a reportáže, součástí našich prací bývalo i „desatero“, přehled toho nejdůležitějšího, co v daném žánru dělat, či zcela určitě nedělat. Snažila jsem se tehdy napsat ho teoreticky správně, a obsahovalo tak poučky typu Do titulku musíš napsat sloveso v činném rodě nebo Před rozhovorem se dobře připrav. Z vlastních praktických zkušeností, nasbíraných během těch tří let studia, by ale vzešlo desatero zcela jiného rázu. Mnohem přízemnější, ale zato praktičtější. Znělo by nejspíš takto:

1. Když se v odborné literatuře píše, že najít správné téma je na žurnalistice to nejdůležitější a nejtěžší, je to pravda. Tak se zamysli. Ale rychle, protože to stejné napadne i někoho jiného.

2. Jakmile ale téma máš, zjistíš, že doopravdy nejtěžší je přesvědčit ty, o kterých chceš psát, že chtějí, aby se o nich psalo. Tak se hned potom, co vymyslíš téma, předčasně neraduj.

3. Raději si proto rovnou vymýšlej téma tak, aby ses vůbec přes bod 2 dostal k dalším nástrahám.

4. To, že byl tvůj foťák/diktafon/doplň dle potřeby nabitý před týdnem, neznamená, že je nabitý stále. Tak si to zkontroluj.

5. Historky o tom, že si novinář při interview nezapnul diktafon, se neříkají proto, aby ses pobavil, ale proto, že se ti to pravděpodobně stane. Takže si ho opravdu zapni.

6. To, že jsi diktafon duchapřítomně spustil hned na začátku rozhovoru, neznamená, že nahrává. Má totiž zákeřnou funkci: pause recording, neboli je zapnutý-svítí-nenahrává. Pamatuj si to.

7. Z toho plyne, že si raději nos ještě jedno fungující nahrávací zařízení, které je primitivní natolik, že mu můžeš důvěřovat.

8. Když u osmého bodu desatera dojdou nápady, napiš to, co jsi napsal na začátku, ale jinými slovy. V tomto desateru ale nedostatek inspirace rozhodně nehrozí.

9. Životní postoj nebát se a nekrást je sice ušlechtilý, ale raději dodržuj jeho modifikaci: nebát se a krást záběry nic netušících spoluobčanů. Pokud jsou tušící, budeš mít na fotkách jen vysmáté lidi. A to jako seriózní novinář nechceš, že.

10. Ať se děje cokoli, tvař se, že je to přesně to, s čím jsi počítal.

Vypointováno životem. (Mimo jiné při přípravě příspěvku pro Lidé proti proudu, ale o tom zase někdy jindy.)