K třetímu ročníku neodmyslitelně patří tvorba bakalářské práce. Bez jejího dokončení a následného obhájení budou i ty nejlepší výsledky u závěrečných zkoušek prd platné. Víte o tom už od prváku, ale kdo by na ní pracoval dřív než opravdu musí, že? V září však uhodilo. Požadavek na úspěšné absolvování povinného semináře na psaní bakalářské práce zněl jasně - vypracovat projekt bakalářské práce. Možná právě tento fakt způsobil, že od té doby naše řady zase trochu prořídly. Komu by se taky chtělo psát několik desítek stran v odborném stylu, shánět si a pročítat odborné publikace, oslovovat mediální organizace s žádostí o záštitu nad akademickou prací? Jenže pravidla jsou stanovená a je jen na nás, co z nich vytěžíme. Jakože ono se to dá, když se trochu chce. 

Bakalářku můžete psát na téma, které je vám blízké, a transformovat tak "nutné zlo" v činnost, která vás bude neskonale bavit. Tak jsem k tomu přistoupila já. Mám už totiž za sebou zkušenost s psaním diplomové práce na téma Finanční analýza podniku XY a rozhodla jsem se, že tentokrát tuto část studií pojmu zcela jinak. Ne, že bych to před těmi deseti lety nějak odbyla! Nechtěla jsem si jen tehdy příliš komplikovat poslední studijní semestr. S o to větším odhodláním se chci opřít do této práce. Chci do toho dát kus sebe. Proto jsem si taky zvolila tvůrčí bakalářskou práci. Zkoumání nových žurnalistických postupů nechám jiným, fundovanějším kolegům. Namísto toho bych chtěla zjistit na základě rozhovorů s pěti různě propojenými osobnostmi se sportovní discíplínou zvanou tenis, jak se dá dostat na vrchol. Jména jako Kvitová, Berdych, Šafářová či Štěpánek netřeba více rozvádět. V posledních několika letech získali pro Českou republiku několik významných tenisových trofejí, jsou uznávaní i ve světě. Ale co všechno stojí za jejich úspěchy? Proč právě jim se podařilo zařadit se mezi elitu a jiným českým talentům nikoliv? Jaké jsou faktory cesty na tenisový vrchol? Své respondenty jsem roztřídila do pěti kategorií: 

Zdá se vám to jako skvělý nápad? Mně taky. Jenže! Věc má svůj háček. Ono jich bude určitě víc, ale prozatím nejvýznamnější komplikací se pro mě stal fakt, že tvůrčí práce se nepíše pro autora, ale pro čtenáře novin/magazínu. Divné, že? :) Co si pod tím představit? Musíte si zajistit periodikum, kde by byli ochotni články otisknout, což předpokládá, že i stylově musíte respektovat pravidla redakce daného média. Mně se takové médium podařilo najít relativně snadno - dvouměsíčník Tennis Arena si dlouhodobě předplácím, oslovila jsem člena redakce a ten ihned souhlasil. Nezaručil mi, že rozhovory v reálu odpublikují, to však naštěstí není katederní podmínka. Ihned jsem svou vizi konzultovala s vedoucím práce a v zásadě proti návrhu nic neměl. 

Začala jsem tedy pracovat na projektu práce. Téma, anotace, cíl, kontext, metody, to jsou jen zlomky celku, který neustále upravujete a zdokonalujete podle připomínek vedoucího práce. Nejdříve jsou zbarveny do výrazné červené, jste z toho celí špatní. Barvu začnete nenávidět. Zanedlouho však uznáváte, že červené texty mají něco do sebe. Jakmile se naladíte na stejnou notu, máte vyhráno - projekt vám vedoucí schválí a vy můžete rozpracovávat bakalářskou práci do detailů.

Chcete vědět, jak se dojednává rozhovor s Lucii Šafářovou? Sledujte tento blog.