Erika. Tak se jmenuje dvacetiletá studentka Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Poznala jsem ji v rámci hledání vhodného tématu do semináře na žurnalistice, abych mohla vytvořit „multimediální obsah“ o něčem, co je zajímavé, co je tzv. „Proti proudu“.  Tahle osůbka mně však natolik zaujala svým příběhem a vším, co se s k ní vztahovalo, že jsem se rozhodla natočit o ní v rámci své bakalářské práce dokument. Na seminář toho bylo škoda.

Erika se nápadu natočit dokument o tom, co miluje nejvíc na světě, chytla s nadšením a velmi rychle – v dokumentu představí to, pro co žije, a o co usiluje - sport nazývaný MMA neboli smíšená bojová umění. Je natěšená, až za dvacet let ukáže video svým dětem.

Erika pro můj dokument představuje dokonalou respondentku. Je příjemná, milá, chytrá, otevřená, nekonvenční, nestydí se před kamerou, je hezká, vtipná, nemá problém o sobě mluvit na diktafon,
a hlavně, její příběh je opravdu zajímavý. Smíšená bojová umění jsou jedním z nejdrsnějších bojových sportů, a Erika je nadšená a odhodlaná docílit možnosti zúčastnit se zápasů, tvrdě na sobě dře. Erika je vegan a energie má na rozdávání. Vždy se usmívá, vždy září a všude, kde se ukáže, šíří dobrou náladu.

Při našem prvním natáčení prvních zápasů v bojovém sportu Hand to Hand vítězí na plné čáře. Je úžasná, má potenciál. Trenér je nadšený. Její Achillovou patou je zranění ruky z dětství, ale Erika z toho nemá strach – je rychlá a má neskutečnou sílu. Má na to, říkají všichni. Pravidelně tvrdě trénuje. Těžce si při studiu vydělává na tréninky i potřebné vybavení, protože rodiče ji v tomto směru nepodporují. Nemají pro to pochopení.

Naše spolupráce probíhá naprosto bezproblémově, hodně si rozumíme. Obě se těšíme, až budeme zase natáčet, v nejbližší době nás čeká trénink a rozhovor s trenérem, a také záběry z běhání v přírodě.

Erika běhá pravidelně. Jednou, těsně před Vánoci, chce zkusit nějaké nové místo, kde to ještě nezná. Ve čtyři odpoledne už je sice šero, ale jí to nevadí…

Z ničeho nic se mi přestala ozývat, nejspíš odjela už za rodiči na svátky, říkám si. A najednou vidím na facebooku zvláštní zprávu: S hlbokou bolesťou v srdci oznamujem, že nás po tragickej nehode navždy opustila naša drahá a jedinečná Erika. Posledná rozlúčka sa ešte upresní. Pokoj jej duši.

Co? Co je to za špatný vtip? Volám trenérovi a dozvídám se něco, co mě neskutečně zasáhne.

Erika je již druhý den nezvěstná. Nikomu se neozývá. Prý se ale občas takto zapomene ozvat.

Dovídám se, že tragicky zemřela. Zřítila se ze skály někde v lese u Brna pár dní před odjezdem
za rodiči na vánoční svátky.

Erika. Tak se jmenovala dívka, která na vždy ve mně zachovala neobyčejný dojem… Kvůli práci do školy, která pro mne původně znamenala pouze rutinní splnění studijních povinností, jsem poznala úžasnou osobu, která mě neskutečně obohatila, a jejíž příběh bude navždy v mém srdci, a na niž budu vždy s úsměvem a zároveň s pocitem nespravedlnosti a krutosti života vzpomínat.